„Pokud jste praví vlastenci, doražte na demonstraci,“ vyzívá v živém vysílání na svém facebookovém profilu pořadatel protivládních demonstrací Ladislav Vrabel. Jak se pozná pravý vlastenec? Vlastenectví je dnes často skloňovaný pojem. Díky tomu je občas zneužíváno coby eufemismus pro xenofobii, rasismus nebo boj proti systému. Zatímco dříve vlastenci pořádali sbírku na obnovu národního divadla, dnes pořádají sbírku na zaplacení exekucí svých populistických leaderů. Nemohl jsem si nechat ujít příležitost a vyrazil jsem na vlastní kůži nasát vlasteneckou atmosféru.
Kdo je kdo
Účastníky protivládních demonstrací lze rozdělit do dvou skupin. Tou menší a nebezpečnější jsou kolaboranti. Podstatně větší, naštěstí méně škodlivá jsou dezoláti. Pokud jsou vám tyto termíny cizí, přikládám krátké denifinice.
Dezolát
1. bezdomovec nebo opilec, velmi odpudivého vzhledu, zápachu apod.
2. protagonista dezinformační scény, většinou trvale nespokojený jedinec na okraji společnosti, který si životní frustraci kompenzuje odmítáním společenských autorit a příklonem ke konspiračním teoriím a politickému extrémismu
Kolaborant
(z pozdnělatinského collaborare = spolupracovat) je osoba spolupracující s vojenským nepřítelem, okupační mocí, případně s politickým nepřítelem proti zájmům vlastní země
Dezolát a Kolaborant mají mimo mnohého dalšího společného především to, že svým chováním prospívají cizí propagandě. Ne každý dezolát je ale nutně zlý. Pomineme-li extrémisty ze všech spekter vlastenecké scény, mnoho dezolátů jsou jen vystrašené prostoduché oběti kolaborantů. Být kolaborantem však už zlé je. Je to prakticky jako být influencer cílící na dezoláty. Většinou také platí, že kolaborant bývá jako dezolát s titulem, jako Jindra Rajchl. Nebo s milionovými exekucemi, jako Láďa Vrabel. Terminologií dračího doupěte, dezoláti jsou chaotic evil, hloupí pobudové, kolaboranti pak lawful evil, vychytralé prohnilé existence.
Vraťme se ale k samotné demonstraci. Atmosféru akce vykresluje všudypřítomný odér alkoholu, transparenty mnohdy vybízející k násilí, časté vulgární výkřiky frustrovaného dezolátstva, ale i samotných organizátorů. „Hovado, Hovado,“ skandují pořadatelé za nadšené podpory dezolátů, v reakci na vyjádření premiéra Fialy, že demonstrace je proruská. Jak je zjevné, kolaboranti se z většiny nacházejí na straně pořadatelů a řečníků, dezoláti jim pak v davu nadšeně tleskají, mávají nejen českými, ale i slovenskými, ruskými, husitskými, komunistickými a dalšími vlajkami v ruce jedné, petkou Braníčka v ruce druhé. Chtě nechtě musím uznat, že se zde vlasteneckým vůdcům povedlo něco mimořádného.
Mír se uzavírá s nepřítelem
Toho času Láďovi Vrabelovi, dnes už Jindrovi Rajchlovi, se povedlo sjednotit zdánlivě nesmiřitelné tábory proti novému nepříteli – vládě. Jak už je patrné s výčtu vlajek, na Václaváku se sešli nespokojení občané z řad komunistů, neonacistů, orteláků, romského etnika, alkoholiků, Babišových zaprodanců, náboženských fanatiků, samozvaných domobran, rytířů a samozřejmě důchodců, protože spokojený důchodce je něco jako Yeti – lidé naivně věří, že existují, ale jde jen onaivní výplod jejich fantazie.
Ideologická rozmanitost se nachází ale i mezi řečníky. Máme zde zástupce komunismu Kateřinu Konečnou, stalinistu Josefa Skálu, socana Jiřího Paroubka, extrémistu Tomáše Vandase, profesionálního neplatiče daní Láďu Vrabela či tělocvikáře Luboše Volného. Kulturní zážitek zajistí zpěvem státní hymny neonacista Tomáš Ortel a lidový bard Pepa Nos.
Na akci se kromě dezolátů a kolaborantů nachází ještě třetí kategorie lidí. Naši vlastenci jim říkají lepšolidé, Havloidi, libtardi a kavárenští povaleči. Prostě fakin demokratická žumpa, voliči pětikolky, kočičáci a novináři. Tato skupina si nechodí na demonstrace vylévat frustraci, ale dobře se pobavit. Pokud se rádi smějete účastníkům výměny manželek, zde byste podobné exempláře měli v přímém přenosu.
Zážitky z demonstrace
Vzhledem k panoptiku všude okolo je nemožné věnovat plnou pozornost projevům řečníků, shrňme si tedy nejdůležitější názory, které jsem zaznamenal:
– Rusko není zlé, zlý je západ (i ta mandelinka bramborová je americký škůdce!)
– Musíme vystoupit z EU (protože ultralevičáci vám chtějí z dětí udělat nebinární)
– Musíme vystoupit z NATO (protože vojenský expert Koller to tvrdí)
– Ukrajina je prohnilá nacistická země (protože Putin by nám nelhal)
– Cosi o covid mafii a o čipech v očkování (protože se zde nachází Luboš Volný)
Na přítomné dezolátstvo to funguje znamenitě, potvrdily se jim všechny informace z řetězových emailů a zpráv na telegramu, lepšolidem jako já je v tuto chvíli z toho všeho kolem trochu úzko, naštěstí mě v následující hodině čeká plno krásných zážitků mimo hlavní stage.
Cestou k muzeu, kde se při demonstracích tradičně schází demokratická žumpa, jsem konfrontován dezoláty kvůli ukrajinské vlajce, která mi byla při lehčí strkanici zcela nedemokraticky zlomena. Nakonec jsem milostivě skončil nezmlácený, protože jsem jenom mladej a blbej. Uff..
U muzea pak dezolátovi, který přišel demokraty vysírat protivládním transparentem vysvětluji, že Fiala nemůže za jeho pozranej život. Pomáhám mu přehodnotit jeho život, zbavit ho nenávisti a společně vyrábíme nový transparent. Výraz štěstí v jeho tváři mě hřeje celý zbytek dne.
Vrcholem celé akce pak je, když mě v nálevně poblíž nazve krasoň vlastenecké scény Jakub Netík ukrajinským debílkem. Kdyby mi tehdy ještě Jana Peterková vypila drink, měl bych většinu životních achievementů splněných.
Top